Šumící křídla

Naši kamarádi kotrláčkáři

     Cesta k rakovnickému kotrlákovi nebyla jednoduchá. Když jsme v roce 2006 se synem začíénali, říkal jsem si, že by stálo za to věnovat se nějakému českému plemeni. Do ruky se mi tehdy dostala kniha pana Mašaty Rakovnický kotrlák. To bylo na jaře 2007.Shodou okolností se mi tehdy podařilo oslovit mladého úspěšného chovatele Pavla Barnu, kterého jsme při jedné z mých cest na druhou stranu republiky navštívili. Ten mi vytipoval a doporučil některé chovatele. Jenomže bylo jaro a chovná sezóna začínala, takže se v té době vlastně nedalo koupit nic pořádného. Našimi prvními rakovničáky bylo 5 žlutých jednobarevných,. ale to byli jediní, které jsme sehnali, Něco se ztratilo, něco sebral dravec, takže postupně vyšuměli. S Pavlem jsme od té doby průběžně v kontaktu ať už osobní m, telefonickém, či přes médium médií a to je internet. JIž při prvním kontaktu mi bylo jasné, že je to velice šikovný kluk, který je přínosem pro každý chovatelský klub, protože bez mládí cesta vpřed nevede. Na podzim 2007 jsem na jedné z procházek se psy kolem řeky Berounky volal Pavlovi a ten mi sdělil, že je na výstavě ve Slaném, že tam mají ukázkovou voliéru s rakovnickými kotrláky. Na výstavě ve Slaném tehdy vystavoval i Vašek Drexler. O tom jsem do té doby věděl, že existuje, že chová plamínky tygry a vůbec samé složité rázy barev a kreseb. Každý, kdo má možnost byť  jen jedenkrát se z Vaškem potkat na něm vidí, že je to velice šikovný mladý kluk, který je chovatelem tělem i duší. V současné době u nás v Šumících křídlech máme dva Vaškovy holuby, kteří se mi líbili tak moc, že mi je Vašek nezištně daroval. Zvláště stříbrný sedlatý holub z jeho chovu se mi zdá docela nadějný.Naposledy jsme se s Vaškem viděli u něj doma, když jsme mu přivezli klece na klubovou výstavu. Čekalo nás vstřícné přivítání a výborná ještě teplá buchta.Shrnu li to co jsem napsal výše, pak Pavel a Vašek to je světlá budoucnost chovu rakovnického kotrláka

  .

     Loni v prosinci na klubové výstavě jsem se poprvé setkal s Miroslavem Lubasem starším. My jsme se v té době ještě neznali osobně. Věděli jsme ale o sobě, protože v té době již mezi námi probíhala komunikace po internetu.

  

 Jelikož mi loni Pavel Barna řekl, že problematicá barva, kterou málo lidí dělá je modrá sedlatá, řekl jsem mu tehdy, tak do toho jdeme spolu.Jenže sežeńte kvalitního modrého sedlatého, když není.

Jednoho krásného dne sednu k internetu a tam bylo napsáno, pane Stein, mám pro vás vánoční dárek. V příloze byly fotky čtyřech vybraných modrých sedlatých holubů.vyrazili jsme tedy do hor pro holuby. Všude kolem dokola bylo bílo. Na chalupě u Lubasů už na nás čekali. Prošli jsme se celým holubářským královstvím a zasedli k vońavé kávě a buchtě, kterou napekla velice milá paní Lubasová.Ve tři odpoledne, pak byli holubi vypuštěni. To proto, aby v zimním období byly minimalizovány ztráty způsobené dravci.V případě Mirka Lubase se kříží 2 zájmy. A´t tělem i duší holubář, jeho druhým hobby je ornitologie. Dravce miluje, takže se snaží zkloubit obě své záliby dohromady. Bylo to velice příjemné odpoledne ztrávené u Lubasů na jejich chalupě zaváté sněhem a obklopené horami. Jelikož Jizerky leží trošku stranou mých obvyklých cest na Prahu, jsme v současnosti ve spojení nejvíce přes internet, nebo tel.Potkáváme se ale na pro nás významných chovatelských akcích, kde můžeme s přáteli podiskutovat.Míra Lubas patří mezi top chovatele rakovnického kotrláka  a je jedním z těch, kteří mají zásluhu na současném kvalitním chovu.

     Nejvíce jsem v současné době v kontaktu s Ing. Jiřím Jadrníčkem , předním chovatelem rakovnických kotrláků,  /stejně jako tři výše uvedení kamarádi , kteří by měli být uvedeni na pomyslný Hollywoodský chodník slávy/, majitelem dlouholetého mlemenného chovu černých sedlatých, kteří jsou proslaveni mohutnými palicemi. 3

     S Jirkou jsem se postupně v posledních dvou letech potkával, na národních výstavách , či speciálkách. V té době jsem měl možnost ho pozorovat při jeho posuzovatelské práci a musím říci, že JIrka se mi velice líbil. Nebránil se naslouchat posuzovatelům, specialistům na jiné plemena, kteří je sami doma chovají. Viděl jsem na něm , že se na holubech snaží najít zejména ty pěkné věci, to co dělá opravdu plemeno plemenem a že se tudíž soustředí opravdu na charakteristiku plemene. To co Jirkovi nechybí a co ho řadí mezi nejlepší posuzovatele je pokora a úcta k druhým. Blíže jsme se poznali v létě 2008 v penzionu Ujčov,kde se pod záštitou klubu chovatelů rakovnického kotrláka uskutečnilo  přátelské setkání chovatelů a příznivců. Celá odborná diskuse na tomto setkání , která pak následovala byla postavena především na jeho osobě. Všichni přítomní se ale do ni zapojili a vytvořili jeden celistvý tým, který kope ligu za rakovničáky. S Jirkou se teť slýcháváme a vídáváme nejvíce. Myslím, že oba se na společné setkání a pokec docela těšíme. Přece jenom jsme oba na Moravě a tudíž máme k sobě i nejblíže. V lońském roce jsem na stará kolena složil zkoušky na adepta posuzovatele okrasných holubů. Spolu jsme letos absolvovali několik výstav a já jsem mu vděčen za zkušenosti, které jsem od něj získal. V říjnu letošního roku jsme Jirku navštívili doma v jeho království. Naštěstí řídil můj syn Petr , čerstvý majitel řidičáku, takže my dva jsme se spolu mohli nerušeně věnovat chlapským záležitostem. Čas ztrávený u něj doma ve Střítěži ubíhal až moc rychle a my se museli pomalu ubírat ku domovu, kde na nás čekalo naše hejno holubů.

  

     Doba, kterou chovám okrasné holuby je hodně krátká, ale musím říci, že za tu dobu jsem mezi holubáři potkal celou řadu opravdu dobrých chlapů, kteří jsou autoritami ve svých oborech, jsou v životě úspěšní, jejich okolí je uznává i obdivuje a všechny tyto chlapy i chlapce dohromady spojuje jedna diagnóza - holubář! Holubářem se člověk nestává, holubářem se musí narodit.